Mnoho starověkých kmenů věřilo, že Země je uzavřena uvnitř obrovské kupole po níž každou noc putují hvězdy.

Časem lidé zjistili, že hvězdy jsou ve skutečnosti velmi vzdálené, rozptýlené po celé Mléčné dráze a mimo ni. Nepohybují se tedy uvnitř žádné obrovské koule, jak se může zdát.

Dnes té pomyslné kouli říkáme „nebeská sféra“. Avšak ta starobylá myšlenka je stále velmi užitečná. Poskytuje nám jednoduchý způsob, jak připravovat hvězdné mapy. Při jejich vytváření ignorujeme, jak jsou jednotlivé hvězdy vzdálené. Místo toho si představujeme, že vše, co vidíme na obloze, je umístěno na vnitřní straně obrovské koule, která obklopuje Zemi. Úplně stejně jako lidé ve starověku.

Oválný obrázek výše může vypadat jako úžasně zdobené velikonoční vejce, ale tak to není, jde o obrázek celé oblohy. Vlastně jde o mapu, která zobrazuje, jak sonda Gaia skenovala oblohu v prvních čtrnácti měsících své práce.

Aby dosáhla svého poslání a zmapovala celou naši Galaxii, Gaia se ve vesmíru pomalu otáčí a k tomu v obřích kruzích pozoruje prostřednictvím svých dvou „očí“ celou oblohu. Sonda se otáčí čtyřikrát denně a přitom se pohybuje kolem Slunce, což znamená, že denně skenuje různé části oblohy!

Použité barvy nám prozrazují, jak dlouho Gaia danou část oblohy pozorovala. Oblasti, které pozorovala nejčastěji jsou modré a ty, kterým se věnovala nejméně, mají broskvovou barvu.