Budete-li stát na velmi tmavém místě během bezměsíčné noci, možná nad sebou na obloze uvidíte slabou neostrou záři, která se táhne přes celou nebeskou klenbu a ve které vyniká „výduť“ mléčně bílé barvy. To celé je naše Galaxie, Mléčná dráha. Ve starověkém Řecku ji nazývali „galaxias kyklos“, což znamená „mléčný kruh“. Tak vznikl název pro „galaxie“ a také pro tu naši, Mléčná dráha. Ale co je vlastně ta zářící výduť v jejím centru?

Dlouho bylo předpokládáno, že jde o rozmázlý vesmírný oblak. Ale jednoho dne muž, kterému říkali Galileo Galilei, na ni otočil svůj právě zkonstruovaný dalekohled. Užasl při tom pohledu. Uviděl, že Galaxie není oblak, ale že je tvořena miliony jednotlivých hvězd. Jsou tak blízko sebe, že je naše oko není schopno rozeznat. Smíchali se a vytvořili zářící kouli. Ta výduť, to je rušné galaktické jádro, srdce naší Galaxie.

Naše dnešní dalekohledy jsou daleko dokonalejší než ten, který měl k dispozici Galileo, a přesto dodnes obtížně zjišťujeme, co leží uvnitř, v jádru Galaxie. Důvodem je především vesmírný prach, který stíní světlo hvězd, než dorazí k našim očím. Nicméně, existuje typ světla, které je schopno procházet i vesmírným prachem. Říkáme mu infračervené záření. Díky použití speciálních dalekohledů, které dokáží pozorovat infračervené záření, dnes astronomové mohou pohlédnout za závoj vesmírného prachu a odhalit co se pod ním skrývá. Objevili díky tomu už spoustu nových objektů, včetně nových hvězdokup nebo třeba vybuchujících hvězd.

Poslední úspěch je objev nové a neočekávaně mladé skupiny hvězd přesně uprostřed naší Galaxie, v jejím jádru. Červené tečky na obrázku ukazují jejich polohu. Zlatá hvězdička pak představuje přibližnou polohu našeho Slunce, tedy místa, kde se nacházíme my. Dříve si vědci mysleli, že střed Mléčné dráhy je vyplněn pouze starými hvězdami. Ale tento objev to vyvrací a potvrzuje, že zde celkem nedávno vzplanuly nové, mladé hvězdy. Ukazuje se, že střed naší Galaxie je mnohem mladší, než jsme si mysleli!

VoSk